Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Město bylo letní horkém napjaté jako pyj před souloží a do ulic se snášela tma černá jako vzrušený anál. Tak nějak by se slušelo začít report z bizarní akce, která se 12. června konala v příjemném vinohradském klubu Bordo. Realita byla ovšem zcela prozaická. Tatarák v noblesním podniku, který se ukázal být prvotřídním buzincem a následný příchod do sálu, kde se po sobě frontmani I LOVE 69 POPGEJŮ váleli a jeden druhému rval do análu mikrofon. Krásná nezáměrnost v umění.
Performance popgejů byla zábavná po všech stránkách, chatrné kostýmy, vystrčené prdele, ke konci bonusové obnažení ptáka a divoké poskakování, to vše do emulovaného kraválu kláves a Macintoshe na hranici špatných popových vtipů z 80. let a nezvladatelného elektro kraválu. Duo šoumenů v popředí se trumfovalo v nápaditých pohybových variacích, hysterickém řevu a hekání a já musím říct, že jsem se touhle pop-gay demencí bavil jako už dlouho ne.
Po krátké pauze se kvartet českých pošuků v přiléhavých trikotech a trenkách vyměnil za podobně oděnou čtveřici z polského Gdaňsku, která navíc přidává neumělé glamové malůvky po těle. Začala se ta správná dickózní show. DICK4DICK na pódiu produkují hodně zemitý a fousatý rock / punk líznutý agrárními odnožemi metalu a od hlavy až k patě pocákaný dvojsmysly, které jen dotvrzuje výtečná projekce. V real-timeu vytvářené koláže reklam, artificiální smyslnosti a podivných tvarů odráží obrovskou energii, která se rodí z tradiční rockové instrumentace. Je to pokleslé, je to živelné, je to rychlé, je to zábavné, je to sexy.
Paradoxně jsem s povděkem kvitoval občasný osvěžující odskok od kytar k čistému a velmi chytlavému elektro / pop / disku, ve kterém hraje prim neskutečný Dick Dexter v igelitových slipech. Původní profesí bubeník, před mikrofonem ovšem opravdový a unikátní magor, který má hlas jak android a stejně řízné pohyby. Z repráků se mimojiné hrne jakási techno příšernost v polštině v přechodech naředěná riffem „Master Of Puppets“. Přídavek se mění na elektro blázinec, Bobby Dick leze po odposleších, projekce pulzuje, energie bouří... Výborné.
DICK4DICK přivezli do Prahy zábavnou rockovou performance, která trochu smrdí historií žánru, pot jí páchne osmdesátkovým popem, fusekle jsou cítit pornem... ale hlavně zábavou a požitkem z toho, že se na pódiu může retardovat. Rock jako pornografický blázinec. Štve mě jenom to, že nedali Kefír.
Tohle je celkem změna. THORIUM se na stará kolena více přiklonili ke švédskému zvuku a přístupnější melodice. "The Bastard" je nejvíce hitová kolekce jejich kariéry poměrně silně připomínající kapely typu PAGANIZER a zejména EYE OF PURGATORY. Nečekané.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.